Technika skládání obrázků je velmi efektivní, ať je to prolínání dvou a více s různou ostrostí anebo falešný shift, tedy panorama od nohou do nekonečna. Nabízím malou vychytávku.
Zopakuji, jak se to dělá - snadno v Photoshopu a v Eelements, méně snadno ale lze to i v Zoneru.
V terénu pořídíme typicky 2 fotky, jedna zabere prostor co jeblíže u nás, doslova od špiček nohou, druhá naváže (musí tam být překvryv) a zabere i horizont, případně mraky. Pak jednu z nich, typicky tu spodní, zvolíme jako "spodní" a rozšíříme jí plátno nahoru. Do toho volného místa pak nakopírujeme druhý obrázek - vytvoří se vrstva, v PS a PSE řádná vrstva, v Zoneru dočasná.
Samozřejmě ty dva obrázky na sebe přesně nepasují, protože jsme při fotografování změnili úhel záběru. Rozhození je o to větší, pokud použijeme širokoúhlý objektiv. Na uvedené ukázce to ještě není tak hrozné, fotil jsem Nikonem D3100 a setovým objektivem s ohniskem 18 mm, tedy ekv. zhruba 28 mm full frame. Zde vpravo vidíte v detailu, jak na sebe stébla nenavatují.
Víme si s tím samozřejmě rady. V PS a PSE volíme Ctrl+T transformaci a v ní pak deformaci, která umožní rozsáhlé popasování taháním za roky. V Zoneru se při vzniku dočasné vrstvy aktivuje transfrmace znovu a v ní volíme variantu deformace, která funguje shodně jako v PS a PSE.
Takhle to pak vypadá v praxi - naprosto stoprocenbtně to nespasujeme, ale hodně se přiblížíme ideálu:
Problém je v tom, že horní obrázek si zmenšíme a pak tedy musíme celý obrázek ořezat. No a sem směřuje ta vychytávka. Nikdo nám nestojí s pistolí u hlavy a nenutí nás deformovat horní obrázek. Právě tak je možno dát do výběru, nastavit transformaci a pak deformaci u dolního obrázku a pasovat to jaksi zespodu:
Na ukázce jsme tak v půli cesty ke konečnému výsledku - jasně je vidět to vyjetí z formátu. To ale vůbec nevadí, napasování se nakonec podaří, aniž by došlo k osudném zmenšení šíře snímku. No a pak ten obrázek doděláme a ye to.
