Vinglování neboli srovnávání do pravého úhlu tak, aby svislé bylo svislé a vodorovné vodorovné. Je to problém technický i estetický. K tomu druhému se vyjádřila Jana Becková. Píše:

Názor Jany Beckové:

Přemýšlela jsem o tom, kdy fotku zvinglovat (jak píšete) a kdy naopak účelný(?) náklon ponechat.
Moji fotku (86 viz příloha) jsem před odesláním do galerie srovnala jak svisle, tak horizontálně. Pak mi ale ten nepatrný horizontální náklon připadal zajímavý, tak jsem ho nechala. Vy jste ji srovnal a přidal rámeček. Zkusila jsem tedy obě fotky dát do rámečku a musím s vámi souhlasit naprosto jednoznačně, tahle musí být rovně! Ten rámeček to ukázal jasně, možná šikovný pomocník, když si nebudu jistá.


 

Trochu jsem váhala u fotky Vlaďky Zechnerové s metrem, moc se mi ta fotka líbí. Zkusila jsem ji tedy také umístit do rámečku jak nezvinglovanou (původní), tak srovnanou. A tady už mi to tak jednoznačné nepřipadá. Nějak se mi zdá, jako kdyby tím horizontálním srovnáním fotka ztrácela určitou dynamiku, směr pohybu toho metra, jako by najednou byla příliš v lati. Na druhou stranu, je na první pohled perfektně učesaná, vyrovnaná, přesná, prostě pünktliche. Jenže ….. je jiná. Pravděpodobně to ale neumím správně vidět, možná je to v tomto případě věc názoru, ale také je možné, že by fotky s prvky architektury měly vykazovat určitá pravidla a já je zcela jistě neznám.

 

 

 

Názor O.Neffa:
Na té první dvojici se shodnem bez problému. A ta druhá?

Je asi třeba vycházet z toho, co nás v realitě zaujalo. Realita, to je všechno kolem nás, nad námi, vedle, za námi. Z toho si vytahujeme motivy, jako když z 10 tisíc viditelných hvězd vytváříme souhvězdí a vidíme tam medvěda a raka a lva. To si myslím, že je podstatné při posuzování fotky. Co fotograf viděl, co ho zaujalo a jak to dokázal fotograficky prezentovat. Takže mnou doporučeným zvinglováním se zdůraznila pravoúhlá geometričnost motivu. Jana tam ale vidí dynamiku, pohyb. Je ten náklon ten správný prostředek, jak vyjádřit, že to metro je v pohybu? Já to v tom nevidím a naopak ten náklon vnímám jako prvek nahodilosti, že jsme prostě stáli zrovna na tomhle místě a ono to tak nějak vyšlo. Ale mohu se mýlit. Každopádně, žádná pevná pravidla nejsou. Chvála bohu.