editujeme

Editačně zvládneme leccos, někdy až moc leccos.  Může se stát, že se vymkneme mantinelů „světelné přesvědčivosti“ Pojďme se podívat na takový jeden příklad.

Snímek Petra Slezáka ze semináře „sportovní fotografie“ je nepochybně zdařilý. Nicméně autor se snažil vypíchnout postavy hráčů z pozadí a tónově ho utlumil. To je jistě osvědčený a právem oblíbený trik, přesto se mi zdá, že tady je to trochu přehnané, že jsme se vymknuli, jak jsem to dal do titulku, světelné přesvědčivosti. Takové světlo prudce ozařující plochu po lajnu a za lajnou už ne, takové asi často nenajdeme.

Je to věčný problém a pere se s tím každý a dokud bude fotografie fotografií, potrvá. Je třeba si hlídat "to za motivem". Co s tím? Zamysleme se nad jednou fotkou Petra Slezáka.

Jana Becková pořídila moc hezkou fotografii. Je to  samozřejmě montáž, jak  zjistíte při bližším ohledání. Na okně jsou kapky - a přes Měsíc žádné kapky nejsou. Jinak to nešlo udělat - kapky jsou moc blízko a jedno i druhé, kapky i Měsíc, by se nemohly vejít do pásma ostrosti ani při vysoké cloně. Co s tím?

Technika skládání obrázků je velmi efektivní, ať je to prolínání dvou a více s různou ostrostí anebo falešný shift, tedy panorama od nohou do nekonečna. Nabízím malou vychytávku.

Ne vždycky se podaří zachytit barevnou atmosféru, zvláště za složitých světelných podmínek. V editoru ale je možné leccos napravit.

Je to tak trochu hodina počtů. Někomu to může připadat banální, ale často se setkávám s dotazem, jak obrázek opravit na ten který rozměr. Pojďme se na to podívat.

Před pár dny jsem vám posílal mailem falešný shift, louži u nás za barákem. To by ještě podzim. Teď nastala zima a ta louže tam pořád ještě je. Metoda zůstala stejná,  vyfotit krajinu těsně u nohou, pak to pozvednout a vyfotit to vzdálené. A spojit.